V rámci hudební výchovy procházíme se studenty staletími a zjišťujeme, čím byli lidé v dobách minulých okouzleni, jaká hudba lahodila jejich uším, či co se posluchačům jevilo ošklivým. Už popatnácté na nás, vyzbrojené vědomostmi o baroku, na pátém nádvoří českokrumlovského zámku čekala paní Slavková, aby nás provedla unikátní památkou, zámeckým barokním divadlem.
Najednou jsme se ocitli v jiném světě. Elektrické osvětlení, které dokáže napodobit mihotající se plamen svíčky, dokonale navodilo iluzi hlubokého prostoru a my, ač neurozeného původu, jsme z knížecí lóže shlíželi na původní dřevěné lavice v hledišti, na kouzelné – až snově pohádkové jeviště.A z knížecí lóže zpátky na zem, pod jeviště, osahat si tzv. mašinérii, tedy vyspělé technické zařízení, jímž naši předkové dokázali za 12 sekund během představení plynule vyměnit celou scénu. Vyzkoušeli jsme i otáčecí plechový buben a další stroje pro různé zvukové efekty. Hřmělo i pršelo.
Obdivovali jsme bohatou divadelní garderóbu, kostýmy až z poloviny 18. století. Dokonce jsme viděli modrozelenou vestu malíře Maškarního sálu, Josefa Lederera, který se v ní sám zpodobnil v jednom okenním výklenku. Po jeho odchodu z Krumlova o něm dějiny navždy mlčely.
Fantaskní, imaginativní svět barokní opery jsme opouštěli jen neradi, a s velkým poděkováním paní Slavkové, která studentům našeho gymnázia již 15 let “otevírá dveře” do barokního divadla.
Šárka Kodýmová
fotografie