V úterý 29. 9. se studenti 3.S a 4.S vypravili do téměř zaniklé obce Svéraz, aby se seznámili s tradičním hospodařením na malém statku a prošli se po stopách pamětníků z projektu S jazyky bez hranic - (Ne)Zapomenuté příběhy, který byl podpořen z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Nyní i s fotogalerií!
V úterý 29. 9. se studenti 3.S a 4.S vypravili do téměř zaniklé obce Svéraz, aby se seznámili s tradičním hospodařením na malém statku a prošli se po stopách pamětníků z projektu S jazyky bez hranic - (Ne)Zapomenuté příběhy, který byl podpořen z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Podařilo se nám propojit hned 4 předměty - nejprve jsme se seznámili s chovem hospodářských zvířat, pak si řekli něco o historii a zopakovali charakteristické rysy různých stavebních slohů, přečetli několik německých nápisů a úryvků z naší brožury (Ne)Zapomenuté příběhy a nakonec protáhli tělo při pěším pochodu do Větřní, při kterém jsme ještě stihli určit různé druhy stromů a dalších rostlin. Naše cesta začala poněkud dobrodružnou jízdou po úzkých silničkách do Bohdalovic, kde jsme si na obecním úřadě půjčili klíče od kaple Narození Panny Marie, a dále do Svérazu, našeho hlavního cíle. U studny nás přivítala paní Kateřina Kalianková, která na Svérazu vede malé tradiční hospodářství. Viděli jsme pastvu koz, ovcí, hus a kachen (kráva se nám ukázat nechtěla), seznámili se s chovem nutrií, králíků a slepic a také ochutnali domácí kravský tvaroh a buchty jím plněné. Paní Kalianková nás ochotně doprovodila k bývalé škole, kde jsme se po vzoru jejích někdejších žáků vyfotili, a ke kostelu sv. Petra a Pavla, který je vidět už z velké dálky a svědčí o velikosti a významu starobylé obce v minulosti. Do kostela jsme se sice nedostali, ale mohli jsme si prohlédnout sousední kapli včetně kůru a hřbitov s márnicí. Vše je dokladem historického vývoje území kdysi osídleného německým obyvatelstvem, které bylo po 2. světové válce odsunuto. Tehdy největší obec má dnes pouhých 7 stálých obyvatel a jen díky péči chalupářů a nadšenců z řad někdejších německých obyvatel a jejich českých partnerů zde nenacházíme jen ruiny. Právě vzpomínky pamětníků nás pak vedly do obce Suš a zpět do Bohdalovic, kde by se mohla zrodit další kapitola (Ne)Zapomenutých příběhů - pan starosta by velmi uvítal pomoc našich studentů při sestavování informačních tabulí o zaniklých obcích v okolí, které by připomínaly jejich existenci v nádherné krajině našeho regionu.