Kvinta letos strávila své studijní soustředění v nádherné přírodě Slovenského ráje. V programu byla také vila Tugendhat, zámek Lednice a Dobšínská ledová jeskyně.
Cesta na Slovensko byla dlouhá (ač nám ji zkrátilo představení hry Záskok od Járy Cimrmana), takže jsme pro zpestření navštívili vilu Tugendhat v Brně. První ze tří památek UNESCO našeho soustředění nás uchvátila. Prohlídku je sice nutné rezervovat dlouho dopředu, ale vidět vnitřek vily stojí za to.
Večerní příjezd do kempu Podlesok proběhl ve znamení velmi rychlého stavění stanů. Hnala se na nás totiž bouře. Nakonec se všechny stany podařilo postavit dříve, než dorazila, takže jsme strávili večer v suchu pod přístřeškem plánujíce výlety v dalších dnech. Déšť bubnující do stanů většinu rychle uspal (na druhou stranu některé děsil tak, že nemohli usnout). Byla to vlastně poslední noc, kterou jsme spali pod stany - po zbytek výletu nám počasí přálo a tak jsme spali pod širákem.
V pondělí ráno jsme vyrazili trasou Suchá Belá. Kdo si tento kaňon neprojde, jako by ve Slovenském ráji ani nebyl. Po cca 20 minutách chůze korytem říčky jsme vyhlásili soutěž o to, kdo bude mít na vrcholu Suché Belé nejssuší boty. Po dalších 20 minutách jsme na výhru v soutěži všichni rezignovali, protože projít tuto trasu suchou nohou je nemožné - jméno Suchá Belá klame. Celá stezka kaňonem měří pouhé 4 kilometry, ale projít ji trvá asi dvě a půl hodiny - vylézat žebříky u vodopádů je nezapomenutelný zážitek. Překonané převýšení činí neuvěřitelných 400 výškových metrů. Navíc jsme cestou viděli mloka skvrnitého .
Po zdolání Suché Belé jsme ještě došli na Kláštorisko, kde jsme navštívili památník obětem Slovenského ráje. Zbývající cca osmikilometrový kopcovitý úsek do kempu nám připadal v kontextu předchozí trasy jako procházka. Únavu jsme zahnali několika hodinami frisbee. Navíc se nám podařilo shlédnout aktuální díl Hry o trůny. Povedené pondělí. První noc pod širákem vznikla tradice pohádky na dobrou noc. Pohádka Zvířátka a loupežníci od Františka Hrubína fungovala po celý výlet dokonale.
Úterý jsme věnovali nejnáročnějšímu výšlapu. Čekala nás stezka Prielom Hornádu. Celkem 18 km dlouhá trasa plná lezení po skalách, chůze po rohožích přibitých do skal a stoupání s řetězy je jednou z nejkrásnějších v celém Slovenském ráji.
Po nevinném úvodu jsme zařadili odbočku na Tomašovský výhled a následně jsme se vydali náročným terénem k Hrdlu Hornádu. Po stovkách rohoží, řetězů a stupaček jsme všichni uvítali klidný a rovinatý závěr trasy. Po zaslouženém odpočinku jsme opět věnovali večer frisbee. Fotbalové utkání mezi ČR a Tureckem jsme naštěstí neměli kde sledovat a tak jsme po setmění raději vytáhli kytaru.
Středa byla lehčím dnem. V plánu byla druhá památka UNESCO v našem programu - Dobšínská ledová jeskyně. Po výšlapu k jeskyni jsme se ve třiceti stupních nad nulou převlékli do bund a dlouhých kalhot a vyrazili jsme za jedinečnou zamrzlou krásou. Jednalo se o po všech stránkách osvěžující zážitek.
Večer v kempu proběhlo mezistátní utkání ve volejbalu mezi námi a maďarskými studenty. Body nikdo nepočítal, takže výsledek neznáme.
Čtvrtek jsme strávili přesunem do ČR, byl by totiž velký problém stihnout celou cestu za pátečního provozu. Proto jsme po dohodě s naším maximálně vstřícným a ochotným řidičem operativně dohodli čtvrteční přesun do Lednice. Uvítací výbor v Lednici obstarala mračna komárů a neskutečné vedro. Rozdíl 400 výškových metrů mezi kempem v Lednici a Podlesokem byl velice znát.
V pátek jsme navštívili třetí památku UNESCO - areál lednického zámku , došli jsme k minaretu, obdivovali krásný francouzský park a následně jsme vyrazili domů.
Soustředění ve Slovenském ráji bylo nezapomenutelné a bude těžké se mu v příštích letech přiblížit.