Hodina moderní chemie
Přesunuli jsme se do učebny chemie a v napjatém ruchu jsme sledovali dvě slečny a mladíka, jak si na katedře připravují potřebné chemikálie a další pomůcky na pokusy, které pro nás měli připravené.
Zvoní!
Všichni si sedli na své místo a v relativním klidu čekali, co se bude dít. A že se dělo! Ale začněme od začátku.
Ti tři se představili jako Anička, Lucka a Jakub z VŠCHT v Praze. Nejprve nám pustili krátké video o své škole a poté nám prozradili, že všichni tři studují obor zabývající se potravinami.
Po úvodním povídání nám postupně předvedli několik pokusů. Prvním bylo vznícení pyrotechnické směsi. Ještě než však pokus předvedli, ptali se nás, z čeho je směs složená, jestli vůbec bude hořet nebo jestli uslyšíme typický zvuk jako při ohňostroji. Samozřejmě od nás dostali správné odpovědi, a ti, kteří odpověděli dobře nebo byli nejblíže k pravdě, dostali bonbon či jinou odměnu. Tímto byli zejména kluci motivovaní dávat pozor a snažit se alespoň tipovat správné odpovědi.
Dalšími pokusy bylo například zapálení etanolu a metanolu, abychom věděli, jak je rozeznat, nebo ukázka tekutého dusíku. Po nabídce, jestli chce někdo tekutý dusík zkusit na své vlastní ruce se kluci rozeběhli tak, že se málem přerazili, ale pak se seřadili a dostalo se na všechny zájemce.
Na některé pokusy byli potřeba dobrovolníci z našich řad. Jako tři odvážní byli vybráni Pavel, Karolína a Adam D. V pokusu šlo o hořlavost celulózy v různých výrobcích. Nejpomaleji hořel papír, protože vlákna buničiny jsou v něm namačkaná hodně na sebe. O něco lépe hořela načechraná vata. Nejrychleji shořel speciální papír s příměsí dusíku, který držel v ruce Adam. Předem mu bylo řečeno, aby papír v případě, že bude hořet, prostě hodil před sebe. Jakmile to však, s úlekem v očích, udělal, zbytky hořícího papíru nám zmizely před očima dříve, než stihly dopadnout na zem. Nezůstalo nic, na rozdíl od papíru a vaty, po kterých zbyl popel.
Na závěr hodiny nám trojice vysokoškoláků udělala pomocí tekutého dusíku zmrzlinu z mléka, cukru a pár kapek černého potravinářského barviva, ze kterého byla ve finále spíše šedomodrá, ale to nikomu nevadilo. Hlavně, že byla dobrá.
Z učebny jsme po 45 minutách odcházeli plni překvapení a dojmů, se zmrzlinou v ruce.
Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsme si hodinu užili, že jsme se něco nového dozvěděli a díky pokusům si to také budeme pamatovat.
Také bych chtěla poděkovat všem třem vysokoškolákům za skvělou hodinu a ochotné a trpělivé odpovídání na naše zvídavé dotazy a samozřejmě také paní učitelce Kočanové.
Za 3.S Jolana Hurná