V říjnu jsme se vydali do Prahy se studenty „hudebkáři“ ze 4.S. Čekal nás koncert České filharmonie. Nejdříve nás doslova uhranul náš průvodce novorenesanční budovou Rudolfina, v níž ČF sídlí. Rázem se rozplynula představa vážného, důstojného hudebníka. Saša, Andrejky, Markéta, Šárka určitě ocenily civilní projev a charisma dlouholetého dlouhovlasého kontrabasisty ČF, Jaromíra Černíka.
Až do počátku 20. století lidé poslouchali „čerstvě“ napsané skladby. Dnes se za novinku považuje hudba sto let stará. Nás čekala Sukova Fantazie pro housle a orchestr g moll s mladým sólistou Josefem Špačkem, virtuózní Lisztův Klavírní koncert č. 2 A dur v podání francouzského klavíristy J. - Y. Thibaudeta a rapsodie L. Janáčka Taras Bulba. S hudbou prý je to jako s lidmi. Někdo vás dokáže nabít energií, setkání s jiným vás vyždíme do poslední kapky. Se studenty jsme se na koncert ve škole trošku předpřipravili. Stálo nás to energii. A co za to? Po posledním akordu Lisztova koncertu mi přejel mráz po zádech a zdálo se, že nejsem sama. Když dozněl Janáček, aplaus publika nebral konce. Každý posluchač je jiný, každý student je jiný. Někoho fascinoval dirigent či sólisté, další se věnoval myšlenkám, které nemají s hudbou nic společného, a někdo se v určité chvíli možná s tzv. vážnou hudbou „potkal“. A to není málo.
Další „pražský“ den - v Národní galerii. Rozumíte abstraktnímu umění? Posloucháte hudbu 20. století? My už možná rozlišíme expresionismus, kubismus, novoklasicismus. Možná poznáme F. Kupku, E. Fillu, J. Zrzavého, L. Janáčka, A. Sch?nberga. Hledali jsme souvislosti mezi vizuálním a hudebním vyjádřením. Na chvíli jsme se stali umělci. Úkol zněl: nepřemýšlej, poslouchej, tvoř. A tak jsme při poslechu Stravinského Svěcení jara malovali, lepili, zkrátka tvořili. Nevím, zda budou díla studentů jednou cenná, ale určitě vím, že osobní prožitek, osobní zkušenost má obrovskou cenu.
Šárka Kodýmová
Hlavní stránka
