KONFERENCE CESTY KE SVOBODĚ
Minulý týden se studenti z našeho gymnázia zúčastnili na Jihočeské univerzitě konference Cesty ke svobodě. Cílem tohoto setkání studentů ze středních škol a z Jihočeské univerzity spolu s výraznými osobnostmi našeho politického dění mělo být připomenutí událostí v listopadu před 25 lety. Celá konference se ale spíše točila kolem současnosti. Nešlo o odchýlení se od tématu. Hlavní myšlenkou všech příspěvků bylo totiž téma svobody, odpovědnosti nebo hrdosti. Jsem přesvědčená, že to jsou právě nejdůležitější pojmy, které souvisí s událostmi 17. listopadu roku 1989.
Bylo pro mne příjemným zjištěním, že naše studenty konference zaujala. Studenti měli možnost poznat osobnosti, které nejsou běžně prezentovány našimi médii, ačkoli by si to právě takové osobnosti zasloužily.
Děkuju studentům, kteří byli ochotni podělit se o své dojmy :D
Vlasta Dvořáková
Anna Dangová:
Od konference jsem čekala více informaci o tom, jaké to vlastně bylo, žit za doby komunistického režimu, a srovnaní s nynější dobou. Narodila jsem se až později a nikdo z rodiny mi o tom nemůže vyprávět.
Také jsem si uvědomila, jak mohou media ovlivňovat myšleni lidi, ať už jsou to noviny, televize či internet.
Klára Chaloupková:
Na konferenci mě zaujala Hana Marvanová. Jedna ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení. Nejzajímavější byl panel č. 1: „Cesty ke svobodě a vláda práva, (Jan Ruml,Hana Marvanová, Petr Kolář, Pavel Zeman, Šimon Pánek).“
Klára Benešová:
I přes to, že byla konference zaměřena spíše politicky, moc se mi líbila. Zaujalo mě spousta věcí, které tam byly řečeny. Například to, že se svobodou souvisí také odpovědnost. Měli bychom být více aktivní, chodit volit, a když s něčím nesouhlasíme, tak se ozvat. Není pravda, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Choďme volit!!
Karolína Vojtová:
Ze čtvrteční konference mě zaujaly všechny zúčastněné osobnosti. Všichni věděli, o čem mluví, a zažili 17. listopad 1989. Jsou lidé, kteří se starají o své vlastní zájmy a pak ti druzí, kteří se zajímají o zájem celku. Všichni tam byli z jednoho důvodu- aby nám všem připomněli, co se dělo dne 17. listopadu roku 1989, a abychom nezapomněli, protože lidé zapomínají čím dál víc. A asi i rádi. Člověk si říká, jak je možné, že ve volbách zvítězil komunista.
Ze všech tří panelů mě asi nejvíce zaujal panel první.
Cesty ke svobodě a vláda práva.
Jan Ruml, Hana Marvanová, Petr Kolář, Pavel Zeman, Šimon Pánek.
Slova každého z nich mi něco přinesla.
Petr Kolář mě zaujal větou: "Sice máme vládu, ale víme, že ji máme? Dělá to, co má, a dostatečně? Zastává opravdu zájmy českých občanů?".
Kolář je diplomat, hodně cestuje, a tak od různých národů prý slýchá: "Jak vy Češi jste to dokázali, vymanit se z rukou komunistů, máte náš obdiv."
Sice nám náš prezident dělá ostudu po celém světě, ale měli bychom si uvědomit, že na tom nejsme tak špatně jako třeba Ukrajina. Domnívám se, že tam je situace výrazně horší a náš dementní prezident proti tomu nic není. Měli bychom se přestat zaměřovat na samá negativa a uvědomit si, že náš národ toho dokázal už mnoho. Neměli bychom přestat být na sebe hrdí a měli bychom hájit své názory. Ale na druhou stranu, nesmíme usnout na vavřínech, nesmíme si myslet, že jsme v pohodě a za vodou, protože nejsme. A pokud chceme něco změnit, musíme proto něco udělat.
Díky těmto lidem, jsem si uvědomila a připustila spoustu věcí. Toto mě ovlivnilo nejvíce:
"Lidé radši nic nedělají, než aby udělali chybu. Neradi riskují. Nechtějí dát svou kůži na trh, protože by to nemuselo vyjít zrovna podle jejich představ. Radši si budou pořád stěžovat na to, jak se máme špatně. Jen málo lidí si uvědomuje, že jsme na tom určitě lépe než dříve." Poznamenal Šimon Pánek.
Jana Randáková:
Konference Cesty ke svobodě, které jsem se zúčastnila, mě velice zaujala. Měla jsem možnost vyslechnou názory představitelů české i mezinárodní politiky a osobností z mediální sféry. I přesto, že se setkání konalo u příležitosti výročí 17. listopadu, se debata dotýkala i současných politických, ekonomických problémů a soudních kauz. Fundamentem však zůstala myšlenka svody, která nebyla vždy samozřejmostí, a právního státu. Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého. Svoboda znamená odpovědnost!
Rebeka van Overloop:
Jsem ráda za možnost se takovýchto akcí zúčastnit a přijde mi trochu škoda, že to nezajímá více lidí. Nebo spíš, jak si mohou dovolit se o takové věci nezajímat.
Co se týče programu - oceňuji panel Média a svoboda slova, kde se v jednu chvíli diskutující dostali až do "rozporu", hezky zde bylo ukázáno, že základ demokracie je postaven na: "Toleruji, že Tvůj názor je odlišný od mého."
Radka Paulusová:
Z přednášky jsem si odnesla, že musíme být pyšní na naši svobodu, kterou díky odvážným lidem, kteří před 25 lety vyrazili do ulic, teď máme. Abychom si ji ale mohli udržet a žili v takovém státu, v jakém opravdu chceme, musíme pro to něco udělat. Jít volit je to nejmenší. Líbilo se mi, že pozvaní byli lidští, dokázali o všem mluvit upřímně a občas i zavtipkovat. Bohužel ale občas utíkali od tématu. Myslela jsem si, že se hlavně dozvíme, jaké to bylo před těmi 25 lety, a že budou povídat o rozdílech mezi tou dobou a tou nynější. Ale celkově jsem byla s přednáškou spokojená.
Marta Hermannová:
První blok konference mě zaujal jak osobnostmi, které se ho účastnili, tak vývojem a tématem debaty. V druhém bloku mi vadilo, že se téma (podle mého chápání) odklonilo od „hlavního“ tématu – cesty ke svobodě a debata se tolik nevěnovala svobodě slova.
Miroslav Staněk:
Na přednášce jsem byl svědkem debaty nepochybně významných představitelů Sametové revoluce. Více než o samotné revoluci, kterou jsem neměl možnost zažít, se zde hovořilo o aktuálním politickém a mediálním dění, které můžu vnímat nyní sám.
Kateřina Zrnečková:
Musím se přiznat, že mne naprosto zaskočil požadavek pana učitele z Třeboně na navýšení hodin humanitních předmětů na středních školách s cílem zvýšit úroveň etiky a morálky českých studentů. Morálku i etiku možná lze vyčíst z učebnic, ale rozhodně ji nelze z knih naučit. Jedině správná mimoškolní výchova (gymnázium by mělo vzdělávat dostatečně etické žáky, kteří jsou již vychováni rodiči) a dostatek morálně zdravých osob v okolí žáka může jeho úroveň etiky zlepšit. Pravdou ovšem velmi často bývá, že vzdělaný člověk je zároveň člověkem morálním a člověk morální je zároveň vzdělaným, ale jestli na to má vliv učení se letopočtů nazpaměť, to si tvrdit netroufám, byť všeobecný přehled žáka je pro jeho mravní úroveň samozřejmě také důležitý.
Hlavní stránka
