Tušila jsem, že čeština v primě bude prima. Po prvním pololetí jsem věděla, že mám před sebou zvídavé děti, plné energie a chuti se učit. Tematický plán neúprosně vyžaduje zdokonalit pravopis, zaměřit se na shodu podmětu s přísudkem, procvičit interpunkci v souvětí. V rámci stylistiky se seznámit s popisem a vypravováním atd. Jakou zvolit metodu, aby se děti nenudily a abych je neodradila od touhy poznávat?
Projektové vyučování je staré už sto let a pořád představuje komplexní vyučovací metodu. Z výzkumu mozku víme, že si snadněji zapamatujeme informace, které nám dávají smysl. Co se jeví smysluplným jedenáctiletým, dvanáctiletým holkám a klukům? Co je těší, co je zajímá? Defoův román Robinson Crusoe četli již prarodiče mých žáků. Bude Plevovo převyprávění pro současné děti ještě „čtivé“? Vyzbrojena nadšením i pochybnostmi jsem se spolu s primány vydala na Expedici Robinson.
Nejprve jsme se všichni stali literárními badateli. Kdo to byl Daniel Defoe? Kteří překladatelé byli sami spisovateli? Kdo Robinsona ilustroval? Co jsou to robinzonády? Jaká filmová zpracování znáš? Odpovědi jsme vkládali do naší rubriky Víte že... Třída se rozdělila do jednotlivých expedičních skupin a učení se tak stalo vskutku týmovou prací.
ZOOLOGOVÉ popsali mnoho živočichů, se kterými se Robinson potkal. V jejich deníku najdete popisy agutiho, leguána, divokých koz, opic, mořského ježka či želvy obrovské. Největší radost jsme asi měli z prvního „mluvícího“ Robinsonova přítele, papouška Andyho. BOTANIKOVÉ malovali banánovníky, kokosy, kaktusy. Díky nim víme, že agáve kvete jednou za třicet let, že s pomocí aloe Robinson vyléčil koze zraněnou nohu. Botanikové nás seznámili s quajakem, který Robinson nazval železným stromem, ale i s užitečným mýdelníkem i nádhernými orchidejemi. KUCHAŘI, odborníci na stravu, vytvořili menu podle Robinsona. Jídelní lístek je velmi pestrý, posuďte sami: tropické ovoce, ryby, pečený aguti, uzené želví maso, kukuřičný chléb, kozí mléko, máslo a dokonce tvaroh i sýr.
VYNÁLEZCŮM přinesla Robinsonova nezdolnost a vynalézavost snad nejvíce práce, a tak jsme všichni pomáhali s popisem zbraní a všemožných výrobků: lůžka z trávy a banánových listů, kalendáře, nádob z kokosových ořechů, misek z želvích krunýřů, košů z prutů, hrnců z hlíny. Procvičili jsme si i popis pracovního postupu. Už víme jak vyrobit měch, hrnčířský kruh či krb. MÓDNÍ NÁVRHÁŘI A KREJČÍ by možná uměli ušít kabát z kůže, kalhoty, boty z lýka, či slunečník. ARCHITEKTI provedli přesný nákres Robinsonovy jeskyně, Filip Temjak a Radim Horyna dokonce připravili malý člun a nádherný model kupeckého korábu.
METEOROLOGOVÉ popsali, jak se Robinson pocházející z mírného pásma vyrovnával s nepřízní počasí, s dlouhým obdobím dešťů a GEOGRAFOVÉ zakreslili celou mapu trosečníkova ostrova. Na východě nejúrodnější část ostrova, Rajské údolí, Velký potok obtékající horu Zklamání, Malý potok blízko Robinsonovy jeskyně, Ohňová hora uzavírající západní část ostrova. „Robinson si části ostrova pojmenoval a pak už se nebál, pak už tam byl doma,“ řekli geografové. (K tak velké myšlence netřeba nic dodávat).
Jaké vlastnosti měl Robinson jako dítě? Jaké plány s ním měl jeho otec? Proč rodiče zakazovali Robinsonovi cestu na moře? Jak se vývojová psychologie dívá na člověka? Jaké vlastnosti umožnily Robinsonovi přežít? Některé z mnoha otázek, které si kladli PSYCHOLOGOVÉ. A co zjistili? Že Robinson se jako dítě rád učil a že v dospívání už se učit nechtěl a toužil jen po dobrodružství. Že si až v otroctví začal vážit pohody domova. Že byl zručný, přemýšlivý a vytrvalý. Že se na ostrově musel spolehnout jen sám na sebe. Že člověk je tvor společenský, a když je dlouho sám, je nešťastný.
Součástí reflexe byl i kratičký dopis, v němž měly děti Robinsonovi napsat, čím je inspiroval. Záměrně jsem dala žákům méně času, aby jejich vyjádření bylo upřímné a abychom se vyhnuli odpovědím: „příběh se mi velice líbil a velmi mě inspiroval“. Některé z myšlenek uvádím:
Milý Robinsone, nechtěl bych být ve tvé kůži.
...obdivuji tvoji vytrvalost, já se hned vztekám, když se mi něco nepovede.
...kdybych se ocitla sama na pustém ostrově, určitě bych propadla panice a nepřežila bych ani den.
...nevím, zda jsi mě inspiroval, ale naučil jsi mě nemít strach.
Jistě jsme naplnili kompetence k učení, kompetence sociální, komunikativní. Primáni se naučili vyhledávat a třídit informace, diskutovat. Nejtěžším úkolem bylo vždy naslouchat druhému. Kluci byli Robinsonovým příběhem uchváceni daleko více než některé dívky. „Nebavilo mě to číst, ale bavilo mě si o tom povídat,“ povzdychla si jedna žákyně. Robinsonův příběh se nám stal cestou k učení, k přemýšlení o světě i o nás samých. Doufám, že jsme se na společné výpravě nenudili.
Šárka Kodýmová
učitelka českého jazyka a literatury
Hlavní stránka
