Septima píše :
V pátek 2. října jsme se poskládali se spoustou zavazadel a velkou svačinou do autobusu a vyrazili směr Francie. V sobotu ráno nás korespondenti přivítali ve škole, kde nás čekalo menší občerstvení a poté jsme odjeli do rodin, kde jsme strávili víkend. Ještě ten den se většina z nás setkala na uvítací párty, ale v neděli jsme zůstali napospas francouzským rodinám. Někteří z nás navštívili hospic v Beaune, nedaleké vodopády, zámky nebo zůstali doma.
V pondělí ráno jsme vyjeli do Bibracte, kde se nachází keltské oppidum obklopené krásnými lesy. Jedná se o největší keltské archeologické naleziště v Evropě. Náš průvodce vyrobil dobrou atmosféru a díky jeho podobě s druidy byl výklad autentický. Cítili jsme se jako doma, jelikož průvodce nás ohromoval znalostí oppid na našem území - Třísov, Staré Hradisko, … Z kopce, na kterém jsme si prohlédli archeologické vykopávky zkoumané i vědci z Masarykovy univerzity, jsme dokonce viděli vrchol Mont Blanc. Odpoledne jsme se přesunuli do údolí - města Autun. Do autobusu jsme nabrali sympatickou průvodkyni, která nám srozumitelnou francouzštinou vyprávěla o chrámu, divadle, bráně, amfiteátru a dalších památkách starých 2 000 let.
V úterý ráno jsme navštívili vyučování v Hillaire de Chardonnet. Mohli jsme si vybrat předmět, který nás zajímá, a sledovali jsme, jak probíhá francouzská výuka. Ta se v ledasčem oproti české liší. Hned poté jsme s nemalým nadšením vyrazili do vinného sklípku. Ukázali nám proces výroby vína a dostali jsme i ochutnat (střídmě).
Od vína ke kozám. Na kozí farmě jsme poznali dlouhou cestu mléka od vemene až ke zrání v sýrárně. Mohli jsme si zkusit dojení nebo pochovat minikůzlátka, a tak roztáli i ti největší drsňáci. V sýrárně jsme nejenom ochutnali čerstvé výrobky, ale také jsme požehnali francouzskému farmářství drobným nákupem produktů. Charakteristickou vůni kozího sýra jsme odvezli až do Tournous, což přijali s povděkem naši dva sympaťáci za volantem. Prastarý klášter s kryptou uchvátil všechny milovníky historie. Večer nás naši korespondenti vzali na první basketbalový zápas sezóny. Chaloni vyhráli.
Ve středu ráno jsme se MHD (čkem) přesunuli do centra Chalonu, kde nás učitelé po skupinkách s dotazníky a mapkami vyslali na tříhodinový běh křivolakými uličkami, abychom sami poznali, vystopovali a ochutnali historii města… Následovalo volné odpoledne a freeride s francouzskými korespondenty. Někteří potřebovali nákupní centra v Dijonu, jiní více více architektury, a tak se vypravili do Beaune. Pobavilo nás, když jsme dosedli do vlaku, že na vedlejších sedadlech seděly naše milé paní učitelky…:)
Čtvrtý den jsme ráno měli sraz v autobuse, kterým jsme se přesunuli do krásného Dijonu. S průvodci ve francouzštině a němčině jsme prošli historickým centrem města, francouzská průvodkyně byla velmi informovaná a německá zase mluvila jako rozená Němka, takže obě půlky byly spokojené. Dozvěděli jsme se o sovičce, která stráží Dijon, dokonce jsme si na ni sáhli a každý si něco přál.
Odpoledne následovala opět dvojjazyčná prohlídka středověké věže (tentokrát ve francouzštině a angličtině). Po výstupu cca. 320 schodů se nám naskytl nádherný výhled na celé město. Průvodce byl mladý sympaťák, což potěšilo všechny přítomné slečny… I chlapcům zlepšil náladu v celkem chmurném počasí. Dijon jsme si užili a poněkud vymrzlí jsme se vrátili domů.
Po srdcervoucím rozloučení a setření všech slz jsme odjeli do Paříže. Náš desetihodinový běh po tomto krásném městě započal procházkou kolem Grand Palais a Petite Palais, které nechal postavit, jak jsme se od p. Šnokhousové dozvěděli, „volevůdce“ Napoleon. Poté jsme zavítali na Champs Elysées, viděli Vítězný oblouk a vyrazili k Louvru, který někteří z nás navštívili, zbytek šel do Musée d’Orsay nebo do Latinské čtvrti. Poté jsme se přesunuli k nábřeží, kde jsme nastoupili na loď a z paluby se kochali pařížskými památkami. Mezitím se setmělo, Eiffelovka se rozsvítila a vábila nás na její vrchol. Po seběhnutí z věže mnozí studenti smlouvali s černochy o ceně miniatur kovových Eiffelovek, někteří si je dokonce koupili, a všichni jsme spokojeně mohli jít do autobusu, na který jsme se upřímně těšili.
Výměnný pobyt ve Francii jsme si užili, poznali nová místa, francouzskou kulturu, vypilovali jazyky (i chuťově) a navázali nová přátelství, která, jak doufáme, pobytem nekončí.
fotografie
Hlavní stránka
