fotografie
S francouzštinou na Žofín
Odpoutali jsme se od každodenních povinností, stresu a tlaků, a vyrazili na čtyřdenní dobrodružství do Žofínského pralesa.
Čekalo nás tam velké množství francouzštiny, sněhu a ještě víc vynikajícího jídla, ale především sehraní kantoři plní
energie, kteří obtěžkáni bednami plnými výukového materiálu a pracovních listů nás od časného jitra do soumraku obohacovali
užitečnými informacemi: maturitní otázky, návod jak přenocovat v tuhé zimě jako Eskymák, tančit jako Afričan, jak pojmenovat
novohradské kameny v cizím jazyce, jak sjet Colorado a neutopit se, což jsme všechno zužitkovali v závěrečné bojovce. (V mapě
už si letos leccos přečteme :)).
Nespornou výhodou tohoto projektu je přítomnost valonského rodilého mluvčího Jeana-Luca. Když na nás vybafl prvním rokem,
byli jsme poněkud v rozpacích a báli jsme se komunikovat. Letošní, již třetí ročník tradičního žofínského výjezdu, odpadla
jazyková bariéra a dokonce jsme se dočkali pochvaly.
Je nám smutno při pomyšlení, že toto soustředění bylo pro nás poslední, ale jsme vděčni paní Březinové, Šnokhousové a
Kroupové za to, že pořádají tuto akci a umožňují studentům propojit studium jazyka a biologie s krásným prostředím
Novohradských hor. Děkujeme jim za čas, který nám takto věnují a za jejich nemalé úsilí, které přináší ovoce.
Studenti oktávy
Žofínská biologie v angličtině a nejen to!
Zasněžené kopce a stromy, zamrzlý rybník a skoro čtyři dny na Žofíně – to jsme viděli před sebou, když jsme do penzionu
Lesovna Žofín v pondělí večer přijeli. Během následujících dní jsme si připomněli naše znalosti o lidském těle a to dokonce v
jazyce anglickém!
Biologie lidského těla ale nebyla zdaleka jediná biologie, o kterou jsme se po čas pobytu zajímali. Z přednášky pana
Dolanského jsme se dozvěděli i o krásách a biotě Novohradských hor, což nám přineslo nezměrně nových typů na výlety po téhle
krásné části naši vlasti.
Vyzkoušeli jsme vlastníma rukama postavit quinzhee, tedy jakýsi sněhový přístřešek, a důkazem našeho úspěchu může zajisté
býti to, že v quinzhee někteří z nás strávili velkou část noci (samozřejmě aniž by se sněhový dům zbortil).
Už sice ne zcela na vlastní kůži, ale prostřednictvím Karla, našeho „pana domácího“, jsme zjistili, jak těžké anebo
jednoduché je sjet řeku Colorado v Grand Canyonu. Za těch pár dní jsme procestovali vskutku kus světa - paní Šnokhousová nás
přes fotky a skvělé vyprávění vzala do Yukonu a na Aljašku a paní Březinová nás tancem a hudbou přenesla do vzdálené
Amazonie.
Abychom ale také objevili náš svět, neošidily nás paní učitelky o kus žofínského ráje a připravily noční a denní bojovku s
úkoly, ve kterých jsme naše nově nabyté vědomosti (snad) dobře zhodnotili.
Díky tamějšímu panu kuchaři jsme se nemuseli živit kořínky z pralesa, naopak jsme mohli skvělými pochoutkami plnit svá
břicha, nechyběly ani šišky s mákem (naštěstí ty bramborové).
Jestli je zkrátka něco lepšího, než být v pralese, tak je to být v pralese s biologií v angličtině a skvělým programem!
Moc paním učitelkám děkujeme.
Mariana Chavíková, 5.S
Krátké zhodnocení pralesního soustředění nejlépe vystihuje věta "vše bylo perfektní". Zkusím se ale trochu
rozepsat:
Program byl geniálně zkombinovaný - učení (které rozhodně nebylo typicky školně nudné) se vždycky včas vystřídalo se
stavěním quinzhee, tančením, bruslením, nebo povídáním - přednášky o Aljašce, Coloradu a Novohradských horách byly hodně
zajímavé a inspirativní.
Během tří dnů jsem zjistila, že orientovat se anglicky v lidském těle je složitější, než česky, ale po ujasnění několika
důležitých odborných slovíček to není tak těžké.
Sauna, dobrodrůžo, fakt, že se nám quinzhee nezhroutilo, Karlova vstřícnost a výborné jídlo se postarali o ještě o stupeň
lepší zážitek. Bojovky na závěr ho posunuly na vrchol.
Doufám, že budeme moct jet za rok znovu.
Díky!
Tereza Štěpánová, III. ročník
fotografie
Hlavní stránka
