V pondělí 27. 3. se šest studentek(!) naší školy zúčastnilo parlamentní simulace pořádané vysokou školou CEVRO Institut na Krajském úřadě v Českých Budějovicích.
Cílem simulační hry bylo v praxi si vyzkoušet, jaká je cesta od návrhu zákona až po jeho schválení či zamítnutí. Předmětem jednání byl stranou TOP09 navržený zákon o elektronických volbách (TOP09 má opravdu e-volby ve svém programu). Všichni studenti (tedy pro ten čas poslanci a poslankyně) byli rozděleni do pěti politických stran a jednoho hnutí; TOP09, KDU-ČSL, ODS, KSČM, ČSSD a ANO.
A ano, rozdělení bylo náhodné, takže většina účastníků simulace se ocitla ve straně, kterou by sama nikdy nepodporovala. Postupovalo se téměř stejně jako v reálu, a tak jsme si vyzkoušeli, co přesně znamenají první, druhé a třetí čtení návrhu zákona, o kterých tak často slyšíme nebo čteme.
První čtení zahrnovalo pouze obecnou diskusi o návrhu zákona, na níž jsme si mohli vyzkoušet, že není snadné udržet její linku a že se často zacyklí okolo nedůležitých maličkostí. Hlavními spory byla bezpečnost systému, jeho finanční stránka, dostupnost internetu nebo ekologické hledisko. Při druhém čtení jednotlivé strany předložily své návrhy na změnu nebo doplnění zákona, o nichž se opět diskutovalo.
Při třetím čtení už probíhalo hlasování o jednotlivých bodech zákona a následně o zákonu jako celku. Hned u druhého bodu zazněl celkem věcný dotaz: „O čem to vlastně teď hlasujeme?“ Počet bodů „námi schvalovaného zákona“ byl čtyři, u opravdových zákonů jich prý běžně bývá několik set...
Zákon o elektronických volbách nakonec schválen nebyl, což v naší simulační hře vlastně nehrálo příliš důležitou roli. Podstatné bylo si vyzkoušet, že parlamentní diskuse není diskuse nad pivem a že být „váženou poslankyní“ nebo „váženým poslancem“ je někdy fuška.
Marta Hermannová
Hlavní stránka
