fotografie
Cesta tam
Vyrazili jsme v pondělí 11. září. V našem úžasném vlaku z Českého Krumlova jsme museli okno držet otevřené PET lahví. Z Budějovic jsme pak pokračovali dobře vybaveným rychlíkem, bohužel jen do Horažďovic. Odtud následovalo dobrodružné přeskakování z vlaku na autobus, zpátky do vlaku, a zase na autobus… Ten poslední nás dovezl až k ubytovně Na Fufernách. Zabydleli jsme se v těsných pokojích po dvou až třech, a naše sbližování mohlo začít.
Matěj, Šimon, Petr
Lanový park
Začalo v lanovém parku. Pohlední asistenti nám pomohli do jistících obleků. Následovala dlouhá přednáška, jak se v korunách stromů chovat. Už první výstup po dlouhém žebříku byl náročný…to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Během balancování na lanech jsme byli několikrát na pokraji sil. Občasné zaškobrtnutí či pád nás ale nezastavily. Lanová dráha měla různě obtížné úseky, každý si mohl vybrat, co mu vyhovuje. Někdo přecenil své síly a spadl. Jištění ovšem nezklamalo a zachránilo řadu lidských životů. Bez újmy na zdraví, jen na psychice, se všichni vrátili dolů na pevnou zem.
Andul, Kačka, Kačka, Róska
Tři informace – jedna špatně
Nastal první podvečer našeho adaptačního kurzu. Již odpoledne, na poutním místě Andělíček nad Sušicí, nám paní profesorka zadala těžký úkol. Sdělit o sobě 3 informace, ale pozor, jedna z nich musí být smyšlená. Ostatní pak použijí svou empatii a budou tipovat, která to je. Hrůzou se nám zježily chlupy na zádech, protože používat mozek na výletě je pro nás nemožné, že?! Večer jsme to však nakonec zvládli všichni, někdo vtipně, někdo suše. Nejvíc nás překvapilo, že se zapojily i paní profesorky. Zjistili jsme o sobě navzájem řadu zajímavých informací, proces adaptace se rozjel na plné obrátky.
Zdeněk, Bobo, Robin
Koloběžky ze Svatoboru
V úterý ráno jsme se rozdělili na skupiny, dvě byly na Svatobor vyvezeny, dvě vyrazily pěšky. Od rozhledny jsme pak postupně sjížděli na terénních koloběžkách. Zastavovali jsme a kochali se výhledy na šumavské kopce. Báječně jsme si to užili. V mezičase jsme zpracovávali text o vulgarismech v češtině a navštívili židovský hřbitov. Ti, kteří čekali na Svatoboru, se zahřívali při pohybových hrách, největší úspěch sklidila schovávaná.
Karel, Tomáš, Pavel, Adam D.
Rafty
Druhé odpoledne našeho adapťáku jsme se odhodlali k sjezdu ledové Otavy. V této části roku byla hluboká neuvěřitelných… 30 centimetrů! Po lehce obtížném nástupu do raftů jsme zahájili neúprosný boj o naše suché nohy. Jak myslíte, že dopadl? Plavba byla dobrodružná, napínavá i zábavná. I přes všechny nesnáze jsme se, promrzlí až na kost, dostali k cíli. Na tuto plavbu budeme vždy vzpomínat!
Anička, Kája, Marika, Jolana
Bazén
Po vyčerpávajícím výletu na raftech nás paní učitelka pozvala do bazénu na rekreaci. Většina z nás se okamžitě rozběhla k tobogánu, který velmi převyšoval podobné atrakce v jiných bazénech. Znovu a znovu jsme vybíhali spirálovým schodištěm nahoru. Bobo mezitím relaxoval s kamarády ve vířivkách a užíval si bubliny. Někteří se točili v divoké řece tak dlouho, až se jim motala hlava. Oproštěni od všech zábran sjížděli v dětském koutku Martin s Vítkem klouzačku pro předškoláky. Petrovi se zalíbila plavčice, pokoušel se s ní navázat vztah, bohužel pro něj neúspěšně. Oblíbili jsme si též házení míčkem v bazénu s vodotryskem. Když jsme byli zcela vyčerpáni, zalezli jsme do vyhřátých vířivek. Po sprše rychle na pokoj a spát.
Filip, Tonda, Vítek
Výlet na Kašperk
Ve středu nás čekal celodenní výlet na Kašperk. Někteří vyrazili jen v šortkách, legínách a tenkých mikinách. V Kašperských Horách jsme navštívili Muzeum Šumavy a pak se vydrápali na hrad Kašperk, kde jsme poznali tu pravou tvář Šumavy. Ledový vichr rval slova od úst průvodkyni, která pro nás měla nachystaný program Stavitel hradu. Vítr bohužel pronikal i do kamenné věže, kde jsme v jednotlivých patrech rozhodovali o umístění a tvaru hradů, typech věží a použití stavebního materiálu. V nejvyšším patře jsme se nesnesitelné zimě bránili společně – v chumlu jsme společně generovali lidské teplo. Cestou domů jsme se zahřáli výstupem na vrch Sedlo s jedinečným výhledem do kraje. Jen tak tak jsme stihli večeři.
Natálka, Saša
Divadlo
Dopoledne posledního dne jsme začali soupeřit o to, čí scénář bude pro naše amatérská a nesmysluplná divadla nejlepší. Některým skupinám to šlo rychle, jiné by se mezi sebou vzájemně povraždily. Po pořízení všech preparátů a vyřízení potřebných atentátů se všichni sešli v klubovně. Započetím prvního představení ovšem čas atentátů neskončil. Kien…ehm…Karel Dang zastřelil Zdeňka Boučka, ale úprk před pomalou policií třídy 1.S nepřežil. Soudkyni Bobině se případ s mrtvým navrhovatelem Františkem Fošumem bohužel vyřešit nepodařilo. Adam Dombovári (Dobrovári) otrávením soupeřů kontumačně vyhrál soutěž Prostřeno, Kryštof Pšenička byl pod větvemi neznámého stromu odhalen jakožto velice drahá soška. Matěj Hartinger málem přišel o brýle po styku s Kateřinou Litvanovou. V samém závěru pak Vítek Houska oslnil porotu svým zpěvem.
Martin, Dominik
Poraď se s koněm!
Naše paní učitelky se v posledním odpoledni výletu rozhodly, že ta nejlepší závěrečná hra pro žáky našeho věku včetně Pavla bude „Poraď se s koněm!“. Okolo druhé hodiny jsme se nejistí sešli před naší milovanou hospodou a hřištěm, na kterém se Vítek marně snažil zhubnout. Paní učitelky nám sdělily název hry, pod kterým si každý z nás představil něco jiného, a poté i pravidla. Rozděleni do tří skupin jsme začali hrát. Skupina Fandy a jeho nejlepšího koně Zdeňka rychle vyrazila vpřed, zatímco Kryštof s Adamem v jiné skupině stále nepochopili, že hra začala. Všechny skupiny se snažily ze všech sil. Sílící déšť znemožnil zodpovědět zbylé otázky a hra byla předčasně ukončena. O jednu otázku nakonec zvítězilo družstvo Fandy a Zdeňka. Po zjištění, že odměna nebude, se vítězové s pocitem, že vše bylo zbytečné, a ostatní s ulehčením, že už dále nemusí moknout, vrátili na ubytovnu zabalit batohy.
Fanda, Adam M., Kryštof, Jirka
Cesta zpátky
Trochu neradi jsme opouštěli Sušici, místo prvních společných zážitků nové 1.S. Studenti si odnesli nejednu novou zkušenost, například že i když předpověď pro Prahu slibuje slunný a teplý den, Šumava bude nemilosrdná. V nejvyšším patře hradu Kašperk, kde zima dosáhla antarktických hodnot, prokázali po vzoru tučňáků instinktivní schopnost pro boj s hypotermií, aniž by jim to někdo musel napovídat. Podělili se o jídlo i o svršky. Bylo-li třeba, ochotně skákali do Otavy, aby vyprostili rafty z mělčiny. Poradili si s každým úkolem a s každou situací. Prokázali odhodlání, kreativitu i smysl pro humor. Máme mnoho důvodů těšit se na další společná dobrodružství.
Jana, Petra, Vendula
Hlavní stránka
